∀A

Kanáry 2014 - Pico del Teide (3 718)

Byl to další výpad za nejvyšší horou evropského státu, tentokrát Španělska. Sice už jsem byl na vnitrošpanělském Mulhacénu, ale kdo chce stanout na úplné střeše Španělů, musí se vypravit na jejich zámořskou državu. Na kanárském ostrově Tenerife se sopka Pico del Teide zvedá až do výšky rakouského Grossglockneru.
Opět jsem využil příjemné společnosti Jakuba a Matyáše Urbanových, kteří rovněž sbírají evropské vrcholy. Jakubovi se podařilo sehnat velmi výhodné letenky (spol. Norwegian, 183 €), ovšem se startem v Mnichově. Naše dobrodružství tak nečekaně začalo už před Prahou, kde přestávalo jet stařičké volvo a narychlo jsme museli měnit vůz. Naštěstí díky dobrým lidem (Kubův brácha) všechno dobře dopadlo a o půlnoci na 24. dubna jsme přistáli na letišti Teneriffe Sur. Když jsme se ráno probudili na pláži poblíž letiště, skvělo se nad námi Pico del Teide v plné parádě.
Dříve než jsme se vypravili na kopec, užili jsme si trochu vyhlášeného dovolenkového ráje. Polezli jsme po místních čedičových skalkách, ve vypůjčeném autě projeli několikero malebných městeček a pamětihodností, prošli jsme si nádhernou soutěsku Masca, na jejímž koci došlo i na jedinou koupačku v moři.
K výstupu na Pico del Teide je potřeba povolení. To jsem neměl, nicméně jsem věděl, že strážci opouštějí vrchol s poslední lanovkou v pět večer, takže jsem svůj výstup pojal jako dvoudenní s bivakem v oblasti vrcholu, abych mohl proklouznout v nestřežených večerních nebo ranních hodinách. I díky tomu jsem mohl strávit spoustu času v úžasném sopečném světě. Šel jsem traverz masívu Teide od západu na východ přes kráter Pico Viejo.
Večer na vrcholu Teide jsem dostal sms od kluků, kteří šli v opačném směru a chtěli přespat na Refugiu Altavista: „Chata plna, chlap neprijemnej. Nemame spacaky. Jak to vypada s bivakem na vrsku?“ sešli jsme se asi 200 výškových metrů pod vrcholem. Na vařiči jsme rozehřívali vodu ze sněhu, protože žádná jiná na celém kopci není, tiskli jsme se ke skalám, kterými vyvěraly horké páry, vstřebávali jsme poslední paprsky slunce a přemýšleli, jak překlepeme nastávající noc. K dispozici jsme měli moji bivakovací výbavu a Kubův žďárák. Osobně jsem to celkem bez problémů překlepal ve žďáráku s nohama v báglu. Ranní mrazík odclonila hlavně nafukovací karimatka – už poněkolikáté se mi potvrdilo, že je někdy užitečnější než spacák… Kluci si trochu polepšili, když se tiskli k průdechu horké páry. Každopádně super zážitek ještě vyšperkovaný východem slunce, který jsme dostali pěkně z první ruky. Snad více povědí fotky, jako vždy…
V posledních dnech jsme přejeli na sever ostrova, kde jsme se ocitli v úplně jiném světě. Sopečnou pustinu vystřídaly bujné lesy. Naší rozlučkou s Kanáry byla túrka v mlžných horách Anaga.